27.9.

 Spoke too soon... Dnes v noci to zase začalo. Noví se ještě na triáži drželi. za hodinu už jeden z nich hrál všemi barvami. Po třech hodinách spánku mi to fakt nepřidalo. Naštěstí to byla jen malá práce. Šest hodin na divadle. Ze tří nových už dva přes dvacet minut zvracejí za stanem. Budu je muset pozvat na panáka. Aby se zaběhli. ONI jsou naštěstí v pořádku. Bylo jich deset. Prý jen náhoda. Tak určitě. Zase jeden z těch úžasných nápadů. Ale takhle to začíná. Musím na kontrolu, po SBw.C (Something Brown w. Chips) s novými dám panáka a musím jít spát. Takhle to začíná. Maximálně do 12 hodin. Už mě ani nezajímá, kdo začne. Dřív jsme na to vsázeli, ale to byla Indie. Teď jsme tady a ONI přichází pravidelně, v několikahodinových směnách. Doufám, že přivezou nové příděly.

26.9.

 Nuda. Čistá nuda, jeden z těch mála dní, kdy jen čekáte. Přesun byl už před dvěma dny a stále nic. Nechci aby se JIM něco stalo, ale ten klid je ještě horší. Před několika dny k nám přišli nováčci. Čerství ze školy, nic neviděli. Další směna bude očistec. Mezi starostí o NĚ, se budeme muset starat i o ty nové. Zase zvratky, šok z první krve, deprese... Měl bych možná sehnat cvokaře. Nemám čas ani náladu starat se o novice. Potřebuji někoho zkušeného. Ne že bych si stěžoval, ale poslední měsíc bylo peklo. Mezi divadlem a oddělením, tam a zpět. Plus ty nekonečné přesuny. Sotva týden na místě...