Květy kimona

Květy kimona otiskly se ti na kůži, Na kůži, která už nikdy nebude ta samá, Otisky květů, sakur a chrysantém, Otisky tváří a zaniklých světů...

Tvé oči oslepil záblesk toho rána, Tvá melodie rozbřesku zůstala sama. Tisíce jeřábů letících do světa, Tisíce srdcí jsou teď žalem zakletá. Tisíce duší se deštěm zlým proplétá, Zmizela naděje, sakura odkvétá.

Nebelsoir

V temné noci spanilé,

tam u stanice Zoo,

pohne se mlha zlá, psí dečkou proklatou.

Šero Jaguárů v skoku,

Stříbrně černé double R,

Mustang bez stáje.

Společnost nejtišší,

strnulá v bontonu,

Magnumy pod paží, sroceni k obchodu,

stojíce nehnutě,

nikdo nestojí zády,

Don jemně pokynul,

posadit že se smějí.

. . .

A zatím souběžně,

tichou to ulicí,

motor si burácí,

jak tělo zdechnuté, v korbě se obrací,

kolem jde policajt.

Zasratí chlupatí...

Důkazů nebude,

jen zmatené oznámení,

Ten kdo byl předevčírem, že už dnes není.

Tak jako beton s řekou se snoubí,

už je zbytečné truchlit,

a na zbraně brzy...