Dva

Dva mezi miliony míjejících se lidí,
Dva mezi miliony, které se hledají,
Dvě srdce v milionech, která se potkají,
Však jejich mysli tu změnu znát nechtějí.
Bojí se přijmout tak nesnadné přiznání,
Že k sobě patří ti, co tak dlouho se znají.
Přijmout to poznání, že k sobě teď patří,
I když se nevidí, že k sobě náleží.

Čekali, aby se poznali,
Čekali, aby se přiznali.
Čekají, aby se zas sešli,
Čekají, snad už jen na to aby se vyznali,
Z toho že se milují, snad i na to, aby se sezdali.

Čekají, kradou si čas, píší si doznání.
O tom jak chybí si.

Snášejí míjení, čekání...

Protože oč déle na sebe čekají,
O to pak sladší je každé setkání.

Dlouhá cesta domů

Odešel jsem z republiky, když jí bylo nejhůř,
Opustil jsem opevnění, za mě se však nermuť.
Já se nevzdal, stále sloužím, i když pod cizími,
Za naši zem, za svobodu, spolu s ostatními.

Když prošel jsem skrz hranici, Polsko, ruský lágr,
Nabídli mi bych se přidal, vzal francouzský mundůr.
Ale pak když písek v poušti zalezl mi za krk,
Chtěl jsem zas být mezi svými, a tak přišel Tobruk.

Bránil jsem ten kousek pouště, až mi bylo ouzko,
Přeci jsem to ale nevzdal, co Němec nám dal zkouškou.
A pak Cairo a Boforsy, 200.-stý protivzdušný,
Zase výcvik, zase drillung, pořád jenom v poušti.

Na ledovci

To je zmatku, to je shonu,
Na západě, na východu,
Zákopy, plyny a zteče,
Nám tu však nic neuteče.

Věřte nám, my nejsme líní,
Denně tuny sekaniny,
Tunely a přelézačky,
V ledu tady sekáme plačky.

Co já bych teď za to dal,
Kdybych teď na Haliči bojoval!
Já však mrznu v Itálii,
Na ledovci to je dřiny!

Svědomí mrtvých

Vlčí máky rostou na polích flanderských,
Nám však dáno dlít zde, na polích ruských.
Rakušák, Rus či Čech, i ta naše Legie,
Mrzne zde na Rusi, co hrob, to neznámých pět.
Kus je nás v Haliči, Zborově, Vostoku,
Ode všad daleko, daleko k domovu.

Kéž ti co přežili vrátí se jednou zpět,
Kéž budou moci i náš příběh vyprávět.
O tom jak každý z nás dodržel přísahu,
Sic na stranách rozdílných, nikdo však nebyl tu za babu!

I kdyby vzpomínka na nás se ztratila,
I kdyby národ náš zahynul docela,
My budem vám svědomím,
My budem tu navždy tlet,
I kdyby celičký zbláznil se ten náš svět!

Sudetská vesnička

Přepis písničky Karla Hašlera "Studentská světnička". Odvážil jsem se k tomu jen kvůli tomu, že on se nikdy nebál psát ani proti Monarchii, ani proti nacismu. Což se mu také stalo osudným. Tak i na jeho počest...

Zbraně - pušky a granáty,
Schovával si z vesela,
Ve svém malém pokojíku,
Mladý Henlein, čipera.

Pár Čechů a pár Henleinů,
To život zde byl celičký,
Moc nás tu sice nebylo,
Jim k zášti to však stačilo.