Dva

Dva mezi miliony míjejících se lidí,
Dva mezi miliony, které se hledají,
Dvě srdce v milionech, která se potkají,
Však jejich mysli tu změnu znát nechtějí.
Bojí se přijmout tak nesnadné přiznání,
Že k sobě patří ti, co tak dlouho se znají.
Přijmout to poznání, že k sobě teď patří,
I když se nevidí, že k sobě náleží.

Čekali, aby se poznali,
Čekali, aby se přiznali.
Čekají, aby se zas sešli,
Čekají, snad už jen na to aby se vyznali,
Z toho že se milují, snad i na to, aby se sezdali.

Čekají, kradou si čas, píší si doznání.
O tom jak chybí si.

Snášejí míjení, čekání...

Protože oč déle na sebe čekají,
O to pak sladší je každé setkání.