16. 4. 2017

O svetrech

Svetr k svetru vine se tu, v tmavém stínu skříně.
Jednou je osud k sobě spletl, do milostné sítě.
V klidu skříně nedráždí je problémy lidské,
O své lásce neváhají, v naší šatní skříňce.
Ještě žes je tehdy k sobě spojila, 
Spletla jim rukávy v tom jejich sňatku,
Tak tedy zůstanou nám na památku.

Kolikrát přečkali už naši hádku, 
Kolikrát nám jejich rukávy spletené obnovili naši lásku.
Teprve až jejich látka se rozpadne,
Tehdy snad láska má k tobě opadne.

Chovej je milá má, chovej je bezpečně,
Ať ještě po smrti nás, láska v nich zůstává!

Žádné komentáře:

Okomentovat