Chtěl bych vám říci něco o tom, jak a proč vlastně píšu. Určitě si všimnete, že mé práce se liší od normálních nejen stylem, ale i tématy. Většina z mojí práce je poněkud depresivní, protože psaní je pro mě únikem a schůdnou možností jak vybíjet své emoce a jak si pročistit hlavu.
Odráží se v nich i moje zájmy. Asi nemá cenu vypisovat jaké to jsou, pokud se rozhlédnete po blogu, přijdete na to sami.
Nikdy mě nebavilo psát podle nějakého zavedeného vzoru, ačkoliv počítám, že znalec by v tom nějaký styl našel. Musíte se smířit s tím, že básničky většinou postrádají verše a rýmy. Co se týče povídek, nikdy mě nebavilo číst příběhy kde je vše do detailu popsané a proto se i já snažím dát čtenáři, tedy vám, co nejvíce prostoru k tomu, abyste si příběh představili podle sebe. Asi vše nevyzní tak jak bych chtěl, ale to mě až tak netrápí.
Takže pokud vám nevadí minimalismus a to že mě až tak nebaví dodržovat pravidla psaní, užijte si to tu podle svého. Chci se vám také omluvit za případné chyby. Editora nemám, a nebaví mě po sobě napsané texty kontrolovat. Píši věci abych se zbavil myšlenek, ne abych si je připomínal znovu. Pokud se někdo hlásí jako Editor, nechť se ozve...
Žádné komentáře:
Okomentovat