Sebevrah

Na kolejích leží člověk,

Čeká na vlak.

A přemýšlí o životě,

V duši černý mrak.

Pražce tlačí do lopatek.

A slunce svítí sice silně,

Ale smutně, svítí mu naposled.

Nikde nikdo,

Smutné čekání.

Tak čeká na vlak,

Jediný cestující.

Už duní koleje,

Konec se blíží,

Vlak řeže zatáčku,

Tři body naděje,

Dvě kola smrti...

Ve vlaku

Ráno ve vlaku, každý přemýšlí.

I ve snu.

Krajina ubíhá netečně,

A člověk zamyšlen, ponořen do plyše,

Přemýšlí.

Dělníci ze závodů přemýšlí horečně,

O práci, ženách, o pivu, o další výplatě.

Maskujíc myšlenky hovoří halasně

A hrají karty na něčí aktovce.

Lokomotivní

Odporné zvonění budíku,

Mátožnost.

Vstát, umýt se, nasnídat.

Rohlík s máslem a káva.

Popadne aktovku, kastrůlky...

Před domem na tramvaj,

Na šestku, na nádraží.

Ráno ve čtyři,

Samotný konduktor.

Konečně nádraží...

Jiný svět.

Nádraží

Na nádraží lidé se potkávají,

Ne však zde.

Na nádraží vlaky se křižují,

Ne však zde.