Lokomotivní

Odporné zvonění budíku,

Mátožnost.

Vstát, umýt se, nasnídat.

Rohlík s máslem a káva.

Popadne aktovku, kastrůlky...

Před domem na tramvaj,

Na šestku, na nádraží.

Ráno ve čtyři,

Samotný konduktor.

Konečně nádraží...

Jiný svět.

Únava opadá, radost je zpět.

Příchod nahlásit,

A už se pospíchá k miláčkovi...

Robert je už namístě,

Vítání, úsměvy.

Všechno už připravil.

Voda vře a oheň pod kotlem,

Plamínky prosí zas o trochu uhlí.

Podepsat papíry,

A už se svěšuje,

Trať otevřela náruč svou...

Červená čepice,

Píšťala,

Železný býk prohrábne nohama,

A už to uhání vstříc dálavám,

Ostrý vítr ve tváři,

Desítky životů za sebou,

Ale stroj uhání...

Zastávka!

Stroj ztěžka oddychuje,

Pára se tetelí,

Tváře se vymění,

Zelená naděje už zas svítí...

Lesklý kov žene se krajinou,

Duní cesta před ním,

Duní cesta za ním,

Trasu značí bílý dým.

Táhla kmitají,

Kola hřmí svou monotónní melodii,

Krajina letí...

Cítí tu sílu,

Tu moc ovládat monstrum...

Průjezdná stanice,

Píšťala zazní na pozdrav,

Záblesk rudé brigadýrky,

A zas trať.

Ještě dvě hodiny...

Konec se blíží.

120 za hodinu,

Kola ukrajují nemilosrdně chvíle euforie,

Radosti v kabině.

Uhlí mizí...

Praha – hlavní nádraží,

Pod ním rudá hvězda,

Brzda,

Reverz...

Zastavil přesně.

Lidé hřmotně vystupují...

Odvézt vozy,

Odvěsit,

Do výtopny...

Po třech hodinách relace zpět...