Frank

Konec K.H. Franka. Pod vlivem záběrů z jeho popravy.

V plesnivé bílé cele,

za oknem šero deštivého dne,

Bezprizorní místo,

cikán či Árijec, co na tom sejde.

V roce pětačtyřicet,

čekám až si pro mě přijde...

Zář reflektorů,

vrásčitá tvář dobře se vyjímá,

a soud mocně mou vinu hřímá,

Jediná cesta,

Je jen jedna možná.

Čekám na rozcestí světa,

provaz či kulka,

dnes nebo zítra...

Co na tom záleží...

Včerejšek nežije,

a zítřek umírá...

Pod oknem tlukot,

všude jen hrom,

ve snu, ve dne,

Všemocný Brom,

Konec blíží se,

Konec velkého,

i toho malého,

všeho co mělo být čisté a věčné...

Všeho krásného a nadřazeného...

Poslední snídaně,

jak Kristus vyzrazen,

jak Kristus podveden,

ve jménu nízkého, slizkého...

Jak Ježíš ostouzen,

jak Ježíš veden zuřícím davem,

poslední vystoupení celebrity,

naposled osloven jménem...

Poslední doteky dlaně,

první a poslední „rukcuk“...

„Im Namen des Führers und Volk und Heiliges Vaterland!“

Amen.