Poušť

Pustá sluneční krajina,

Nesmírná, nekonečná jak lidská duše.

Vyjdeš-li na jednom konci,

Druhého nikdy nenajdeš.

Tichá a smířlivá,

Neznajíc rozdílů.

Rozeznává jen čas,

Čas a žízeň.

Před pouští není úniku.

Písku se nezbavíš.

Je všude.

Lepí se ve vlasech,

Skřípe mezi dásní...

Žízeň.

Poušť žízní po vodě,

Stejně jako prahne člověk po odpuštění, uznání.

Poušť nezapomíná.

Žije tím, co už jednou prožila.

Poušť je milosrdná.

Přijme každého,

Zpět však nevydá...

Nezná zbytečné.

Zná jen potřebné.

Poušť nelze minout.

Každého dostihne.

Dřív či později,

Objeví každý svou poušť.

Není úniku.

V poušti jsou si všichni rovni.

Kdo se vrátí, nikdy se jí už nezbaví.

Slepené rty.

Písek svědí.

A ticho.

Spalující ticho samoty.

Není koho volat,

Komu si stěžovat.

Jen žízeň.

Žízeň a samota.

A na horizontu naděje.

Oáza...

Oáza či Fata Morgana?

Naděje či smrt.

Oáza!