Nebe nad Berlínem

Temné nebe,

jediné pro všechny,

zdí rozbořeni,

zdí poničeni,

tak rozdílní,

a přec odvěků stejní,

nadchází noc,

čas snů a StB...

Mládí na diskotéce,

půl zapíjí svobodu,

půl se utápí ve vzteku a smutku,

podle pravidel,

podle mezinárodních dohod...

Anděl když k zemi slétl,

v záři neónů,

zapáliv si cigaretu a popadnuv dechu,

prochází světem pravidelně nepravidelným,

nebe se zablýskne,

prší...

Déšť chce smýt rudý hvězdný prach,

buší do dláždění,

do rozděleného města,

kde dáli západu zní jazz,

a skutečnost východu mlčí Hard Rockem...

Déšť ustal,

už zas jen majáky zní,

noční tmou míhá se stín,

a mizí v písku nenávratna...

Nebe mlčí dál,

mrak však pohnul se,

svítá,

svítá nad Berlínem...

Věnováno Wimu Wendersovi