Žena

Žena, toť vojsko pod praporci,

krásná i děsivá,

něžná i odvážná,

ne, jen těžko to vše říci,

jak luna tajemná,

jak šelma proradná,

kočka úskočná i lísavá,

plamen lásky,

pramen života,

řeka co jezy si poklidně klokotá.

Jen žena svede muže,

jen žena dovolit si to může,

pro ni ničí si život muži,

jen pro ní přinesou vždy svou kůži,

pokorně a beze studu,

jen proto, aby zbavili růži trnů!

Aby ukojili chtíče,

a co nevěry jejich se týče,

kdo schopen je odpustiti vše až běda?

Zas a pouze a jen žena!

Žena ta vezme vše na svá bedra,

jen ta pozná kdy a čeho je třeba,

žena toť machina nobile,

stárnoucí nad žehlením košile,

mládnoucí každým plesem, procházkou nebo jen objetím,

láskou co vede jí staletím,

jedině žena obdivu je hodna,

ať matka, babička či dcera,

v ní život vzniká,

pro ní často zaniká,

tak jako stínem luna Zemi býti může,

tak jen žena může míti muže.

Každou vteřinou život vzniká,

každou vteřinou někomu uniká,

jen láska a žena věčnými byly, jsou a budou!