Bože, co jsme to udělali?

Hirošima 1945

Bože, co jsme to udělali?
Ve jménu Míru, Války, Života.
Ve jménu Nenávisti a Zlosti,
Ve znamení Řvoucího Orla, Demokracie.
Ve jménu Padlých, Obětovaných.
Zbaběle zabitých ohavným nepřítelem.
Ve jménu Americké cesty.

Nahoře, v letadle, není čas přemýšlet.
Nahoře, v letadle, čeká jen dlouhý let.
Ukončit provždy život těch zrůd.
Necitelných, dobyvačných, japonských hord.

Tak jak oni zaseli,
Tak sami sklidí.
Nenávist na povel.
Občas jen pochyby.


Není čas chybovat.
Cíl se blíží.
Konečně po letech.
Sklidí svou Bouři!

Zaměřit most.
Odhodit Pumu!
Otočit! Otočit! Otočit!

Ve skle brýlí prach. Mrak smrti.
Dole prázdnota.
Teprve teď jsem pochopil.
Skrz záblesk Atomu poznal jsem.
Probůh!
Ti dole byli lidé!

Ne stroje, ne vraždící mašiny,
Ne zrůdy s kniply schováni za Zery a Kaiteny...
Každý z nich žil, tak jako já.
Každý z nich poslouchal, tak jako já.
Dělal co podle jeho Nejvyšších mělo být správné.

Žili...
Kdysi...
Před vteřinou...
Navždy...

Stali jsme se smrtí, ničiteli světů...

Věnováno Robertu Oppenheimerovi a posádce Enoly Gay.