Migranti

Migranti. Problém dneška. Velký problém dneška. Díky mediální masáži vidíme utonulé, nebohé, hladovějící zástupy chudých migrantů, kteří touží dostat se do bezpečí před nebezpečím, před válkou, před životem v chudobě. A jsme u toho.

Co je to vůbec za lidi?

Potomci kočujících beduínů, lidí kteří se přesouvali za jídlem, za vláhou, za dočasným bezpečím. Nejsou jako my. Ale už ani my, nejsme to co jsme bývali. Zapomínáme na tradice, na morální hodnoty, na práci našich předků.

Migranti se sebrali a prchli před svými problémy a před válkou. Nechali své domovy, svou zemi napospas a odešli. Co by na to asi řekli obyvatelé Británie, kteří zůstali bránit svá města, co by řekli Rusové, kteří i pod německou palbou dál skládali tanky? Ti neodešli. A co my? Byli bychom schopni a ochotni bránit své domovy?

Měli bychom se zamyslet, zda si migranti zaslouží tolik „soucitu“. Neodpírám jim pomoc, ale dělat z nich chudáky, uprchlíky před válkou? Minimálně muži by měli zůstat a hájit svou zem. Ale buďme objektivní. Kdo z vás by šel bránit svou vlast? Svůj domov?

Ohlížíme se k Mnichovu, zapomínáme na ty, kteří padli v zahraničí, aby obnovili to, co Mnichovská dohoda zničila. Mluvit, to dokážeme, ale jinak jsme se nejspíše stali „pacifisty“, kteří by radši přenechali svou zem bez boje. Stejně jako většina lidstva... Otázkou zůstává to, zda je to cesta k všeobecnému míru, nebo pomalé zkáze.