Stíny minulosti

Ptáte se proč právě stíny minulosti. Chci touto retrospektivou nahlédnout do své minulosti? Do minulosti národa? Svým způsobem ani jedno a zároveň obojí. Chci tu napsat pár slov a vět o tom, co v nás všech zanechaly a stále zanechávají stíny církevních regulí a náboženských vyznání. Ať už člověk věří nebo ne, ať je křesťan či jiného vyznání, na každém z nás se podepisují stovky, ba tisíce let vývoje víry.

Tak jako z pohanů dostali jejich božstva, tak i nás utvářely církevní názory. S až neskrývaným zaujetím až s radostí byli lidé schopni udávat a nechat trýznit a popravovat své sousedy, či snad ty, kteří se jim protivili jen proto, že jim k tomu dala církev možnost a požehnání.

Dávno už k nám sice nedoléhají zvuky „Kladiva na čarodějnice“, dál v nás ale zůstává neschopnost a neochota pochopit, zkusit najít cestu a pomoc. Dále zůstávají především nezájmu, mlčení a přehlížení ty skupiny a jednotlivci, které už kdysi církev označila za „nepohodlné“, zvrácené a zvrhlé. Stejně tak i přikázání jako „Miluj bližního svého“, či „Nepokradeš“ jsou stále vykládána tak, jak se to zrovna hodí.

Stále v sobě přechováváme zakořeněný stud a nechuť vnímat to, co je vlastně normální, nebo to, co by mohlo i pomoci. Dále se šíří vyčleňování homosexuálů, podporuje se nedůvěra vůči lidem jiné rasy a vyznání (v rámci objektivity potlačuji svou nevůli, až odpor k imigrantům), dále je pohlíženo na potraty a eutanazie jako na věc, která se příčí „Božským principům“. Prosím, neberte to jako mou otevřenou podporu Ateismu. Tento článek by vás spíše měl oslovit, v nejhorším případě vás pohoršit, či snad přimět k úvaze o tom, jestli jsme opravdu svobodní i v hloubi svých duší.

Víra totiž může a má vést k volnosti a čistotě duše. Místo toho se však stává okovy, které člověka nutí přijmout takové názory, které jsou od „Božské podstaty“ vzdálené a překroucené lidmi, kteří více než na podstatu hledí na sebe a vkládají jiným své myšlenky.

Věřme si tedy každý v co, či koho chceme ale s heslem:

TOLERANCE, POCHOPENÍ, SJEDNOCENÍ!