Eindhoven, Nijmegen, Arnheim...
Tři města, tři cíle a jejich mosty.
Na kluzáku, na padáku, vstříc své pochybnosti.
Tři města,
Jen jedna cesta,
Málo na Montyho hazard...
Na polích arnheimských dopadli Britové.
Čas je jim v patách.
Žádné krytí, první mrtví.
Most na dohled, jen málo k slzám,
Když Němce v očích a už i v patách,
Jen pár statečných teď má.
Spoje mlčí, pomoc v dáli za málo jen ručí,
Mlha však už padla a druhá vlna nad Arnheimem vrčí.
Polský orel dostál svému, ke slávě teď jde si.
Výsadek už padá k zemi, živý skoro žádný,
Ubit kulomety, puškami i pistolemi, tak stal se navždy slavným.
Arnheim je daleko, dál než se komu kdy zdálo,
Nastal už čas vzít chlapce domů,
Bez orchestru, a jen pár jich, hezky v řízeném shonu.
Na loďkách vratkých, někdy i bez nich,
Stejně jako tehdy, stejně jak dřív.
Kanada trpí, živí jsou zpátky,
Po mrtvých se nikdo neptá,
Dva ze tří, i tak úspěch,
O zbytku se jen šeptá.
Deset procent za které můžeme plakat,
Toť Montyho zázrak!
Proklít ta tři místa krvavá...
Eindhoven, Nijmegen, Arnheim!
Žádné komentáře:
Okomentovat