Tajná

Tehdy poznal jsem ji,
Plnou tajemného bolu, radosti a vzdoru,
A v očích měla to kouzlo,
Kterým lze tak snadno muže svésti,
Nádhernou v tom okamžení,
Tehdy věděl jsem, že poddám se jí celý.
Jen její blízkost svádí mě a dráždí,
Dotknout se jí, pak shořel bych navždy.

Snad tehdy poznala by, co vnitru jejím leží,
A co ona chrání před okolním světem jen stěží.
Touhou že hoří po tom, kdo ji spasí,
Kdo stane se mužem jejím,
Který by miloval ji bez odměny,
Místo své potřeby upřednostnil by tu její,
A ne jen proto, že možná s ní stejné věci zná,
Miloval ji pro šarm její, pro její duši,
Jež už snad skomírá pod tíhou osudu, pod strastí opuštění.

Carry on!

Let's move lads, right to those Lightnings,
Let's carry on lads, into the Storm,
March right thru Madness, thru our Fear and their Tears,
Let's cary on lads, right into the Storm!

We are their Hope, They are our Glory,
We're soon be like them,
Just livingless corpses, without the breath.
sooner or later, there be all over Death.

Let's carry on lads, the trenches are waiting,
There's no silver lining. Just thread of their blood.

Rats.

Again and again.
Rows and the rows,
Thousands of sharp teeth,
Thousand of sharp clutches.
I hear em' all over me, 
Everywhere around me.
Everywhere, every night.

I hear their voices,
I feel their smell.
In the walls of my house,
In the walls of my mind...

Nothn' but them!
Rats.
Rats must die, they don't even live. 
In the walls, under the sheets.

Under the Ground,
Under the fire,
Towards to Death,
Onwards to Fight!

They are all Rats,
They are all dead.
And so even I,
Inside my head.

Inside the Tunnels, 
We live, fight and die,
Inside the Tunnels,
There still am I...

Vedl jsem muže své...

Vedl jsem muže své na frontu.
Vedl jsem je pár kilometrů.
Vedl jsem je a bylo mi zle.
Měl jsem chuť utéct.
Před námi hořelo nebe výbuchy,
Nohy se smýkaly bahnem.

Vedl jsem muže své na frontu,
Ty dlouhé stovky metrů.
Vedl jsem je a chtělo se mi brečet.
S hlavou vztyčenou, se zatnutými zuby,
Vedl jsem je na smrt.

Prezidentská

Tak ho tu máme lidi, kreaturu z Vysočiny,
lidový prezident, se kterým jděte k šípku,
furt ho tu máme lidi, je starší dinosaurů,
však ne tak jako včera, dnes už Bechera,
však díky za sprostá slova,
a díky za polibky Číně i Putinovi,
v krajině přelíbezné skomírá už víra,
na cestě rudé vlajky jako pomník šmíru.

Jen jemu poděkování a do tváře plivnutí,
za provokování a jiná prznění,
a hlasy volební nechť příště se nezmýlí,
a jiný prezident pověst tohoto napraví.
Vím, byla by to chyba - spílat jenom jemu,
nám zbývá naděje, že národ ještě zmoudří,
boľšoje vam spasibo, tovarishch prezident,
spasibo bolšeje, nikogda nězabuděm,
nikogda nězabuděm!