Jak by to bylo snadné

Jak by to bylo snadné odejít,
pustit si plyn, stisknout spoušť.
Jak by to bylo krásně snadné,
podkopnout stoličku, pod vlak vejít.
Jak směšně snadné, krásné a rychlé.
Je to čím dál tím snazší...

Bože, co jsme to udělali?

Hirošima 1945

Bože, co jsme to udělali?
Ve jménu Míru, Války, Života.
Ve jménu Nenávisti a Zlosti,
Ve znamení Řvoucího Orla, Demokracie.
Ve jménu Padlých, Obětovaných.
Zbaběle zabitých ohavným nepřítelem.
Ve jménu Americké cesty.

Nahoře, v letadle, není čas přemýšlet.
Nahoře, v letadle, čeká jen dlouhý let.
Ukončit provždy život těch zrůd.
Necitelných, dobyvačných, japonských hord.

Tak jak oni zaseli,
Tak sami sklidí.
Nenávist na povel.
Občas jen pochyby.

Piava

Tahle básnička je plánována jako součást básnické sbírky o Republice. Ale dneska mě nějak dostalo výročí, takže exklusivně pro vás a hlavně pro ty, co za nás bojovali...

Tam v dolině na Piavě,

bratr k bratru stojí,

s puškou v ruce,

s prosbou v srdci,

do boje se strojí.

Odpusť mi to bratře můj,

v této těžké seči,

bijem se pro domov svůj,

za český a lepší!

I když jiný mundůr máš,

přec jsme oba Češi,

snad po válce uhlídáš,

to co nás oba těší.

Moudrost

Moudrost, dar či prokletí,

otázka jenž překoná staletí,

hloupým na odiv,

chytrým pro srovnání,

však chce-li láskou býti živ,

je mnohdy k zlosti a strastem tato paní.

Vždy odpověď míti rychlou a neutrální,

to často zhatí tvé lásky přiznání.

Na otázku proč přijel si dnes,

odvětit pravdou druhotnou,

neříct jak chci Tě zříti,

věren pokynu Tvému,

nehodné moudrého,

leč stydlivému jest údělem věčným,

soužiti se myšlenkou na odpověď.

Paris 1944

Inspirováno závěrem hry Saboteur... Kdo zná, ten ví, ostatní se doptají nebo koukají: https://youtu.be/jxaosp8Rk2o?t=1m22s

Pod sebou zář temné Paříže,

poslední z bohů,

ostatní padli,

Zmizeli ve francouzském kouzlu okamžiku,

oděni v černý umrlčí háv,

spaseni dlažbou před porážkou potupy,

Sám s poslední sklenkou,

na vrcholu věčného města,

Prohnat si hlavou kulku,

utonout ve světlech,

pohádka o čisté princezně končí se,

mizí v khaki,

mění se a tone ve špíně židovských krys...

Poslední Schnaps,

poslední pohled na záři severu,

kostky jsou vrženy,

Val mnohý z tanků ztekl.

Kovové tělo ozývá se,

melodie Marlen a pološílený smích mezi mrtvými,

vše je zničeno, vše pošlapáno...

In Walhölle Aufviedersehen!