Piava

Tahle básnička je plánována jako součást básnické sbírky o Republice. Ale dneska mě nějak dostalo výročí, takže exklusivně pro vás a hlavně pro ty, co za nás bojovali...

Tam v dolině na Piavě,

bratr k bratru stojí,

s puškou v ruce,

s prosbou v srdci,

do boje se strojí.

Odpusť mi to bratře můj,

v této těžké seči,

bijem se pro domov svůj,

za český a lepší!

I když jiný mundůr máš,

přec jsme oba Češi,

snad po válce uhlídáš,

to co nás oba těší.

Moudrost

Moudrost, dar či prokletí,

otázka jenž překoná staletí,

hloupým na odiv,

chytrým pro srovnání,

však chce-li láskou býti živ,

je mnohdy k zlosti a strastem tato paní.

Vždy odpověď míti rychlou a neutrální,

to často zhatí tvé lásky přiznání.

Na otázku proč přijel si dnes,

odvětit pravdou druhotnou,

neříct jak chci Tě zříti,

věren pokynu Tvému,

nehodné moudrého,

leč stydlivému jest údělem věčným,

soužiti se myšlenkou na odpověď.

Paris 1944

Inspirováno závěrem hry Saboteur... Kdo zná, ten ví, ostatní se doptají nebo koukají: https://youtu.be/jxaosp8Rk2o?t=1m22s

Pod sebou zář temné Paříže,

poslední z bohů,

ostatní padli,

Zmizeli ve francouzském kouzlu okamžiku,

oděni v černý umrlčí háv,

spaseni dlažbou před porážkou potupy,

Sám s poslední sklenkou,

na vrcholu věčného města,

Prohnat si hlavou kulku,

utonout ve světlech,

pohádka o čisté princezně končí se,

mizí v khaki,

mění se a tone ve špíně židovských krys...

Poslední Schnaps,

poslední pohled na záři severu,

kostky jsou vrženy,

Val mnohý z tanků ztekl.

Kovové tělo ozývá se,

melodie Marlen a pološílený smích mezi mrtvými,

vše je zničeno, vše pošlapáno...

In Walhölle Aufviedersehen!

O půl deváté

Kdysi dávno na střední, trochu rasistické, trochu pro někoho nekorektní, ale přiznejme si to, je to v nás ve všech... Neberte to moc vážně.

O půl deváté v jakémsi městě,

Ve městě u hranic s lidmi přes dvěstě,

uličky, ulice, domy i ten bulvár samojediný,

zejí dnes prázdnotou stálí, nestálí svědci doby.

Obloha bez mráčku a slunce kryje vady,

nízkost a špinavost, přízemnost lidí.

Ten krásný den kazí jen jeden mrak,

černý a špinavý, ano je to tak!

Poločas

V přestávce na oběd,

rozkládající se Éčky,

čekáme na osud,

sami tak nevděční,

jak odpad na podpal,

určeni k likvidaci,

pro rozpad v poločase,

jak uran radiací,

upáleni prací,

Sázka na Smrt

Další dalo by se říci romantika, aneb co udělá závist a trocha alkoholu...  
Stahuj!

Partyzanskaja

Parodie na klasické hity Sovětského svazu...

Blíží se tichou stepí,

močály i přes hory,

s žárem v srdci,

s klidem v duši,

Sovětský Partyzán!

Nikým neviděn,

nikým neslyšen,

s tělem sedřeným do úmoru,

s myšlenkou na pomstu,

bez strachu,

Sovětský partyzán!

Další kolaborant,

další kolona,

další most,

další vlak,

další svobodná ves!

Za Vlast,

Za Rodinu,

Za Stalina,

Za Stranu!

Bojuje Sovětský partyzán!

Bok po boku s Rudou armádou,

muži, ženy, děti,

proti armádám zla,

za socialismus,

za svobodu,

za čest národů!

Rudá hvězda, ta neztratí se v černé noci,

stále svítit bude, co maják svobody!

Sára

Mívalas Sára, oči jako len,

Mívalas Sára, lásku pro mě jen,

Bývalas Sára, děvče jako květ,

Však více tě Sára, nespatří už svět.

Já přišel v čas, tys však Sára už odešla,

v záři nádraží jsi mi zmizelas,

z kolejí do neznáma,

do oblaků čistého zelena,

ztracena Sára, ach ztracena,

v útlaku a bolesti,

v mukách a ponížení.

Ach Sára, hvězdy místo očí,

Ach Sára, srdce tvé netluče, už není,

Ach Sára, tělo tvé bělostné,

Ach Sára, zničené a pohozené!

Sára jak dutinka motýlí,

Sára jak milion,

ostouzena nahotou,

spálena nenávistí,

ubita hněvem...

Dálniční Blues

Postávala u dálnice,

rudá a bílá po jejích lýtkách stékala,

barva pastelu a křídel havraních,

s tělem volným,

příbytek zoufalých,

osamělá dívka,

která ve sny nevěří,

na rohu odpočívadla,

skrytá za roštím,

Peníze! Jen těm věří.

Dívka ulice,

Ginu odrostlá,

temný plášť noci denně si navléká,

kněžna noci,

ke všem tak něžná,

milenka z roku pět,

ztracena v labyrintu se jménem Svět.

Uzavřena v kleci výbojek, blinkrů a patníků,

nemyslí na lásku,

oddaná naději,

nikdy víc, nikde nic...