Piava

Tahle básnička je plánována jako součást básnické sbírky o Republice. Ale dneska mě nějak dostalo výročí, takže exklusivně pro vás a hlavně pro ty, co za nás bojovali...

Tam v dolině na Piavě,

bratr k bratru stojí,

s puškou v ruce,

s prosbou v srdci,

do boje se strojí.

Odpusť mi to bratře můj,

v této těžké seči,

bijem se pro domov svůj,

za český a lepší!

I když jiný mundůr máš,

přec jsme oba Češi,

snad po válce uhlídáš,

to co nás oba těší.

Moudrost

Moudrost, dar či prokletí,

otázka jenž překoná staletí,

hloupým na odiv,

chytrým pro srovnání,

však chce-li láskou býti živ,

je mnohdy k zlosti a strastem tato paní.

Vždy odpověď míti rychlou a neutrální,

to často zhatí tvé lásky přiznání.

Na otázku proč přijel si dnes,

odvětit pravdou druhotnou,

neříct jak chci Tě zříti,

věren pokynu Tvému,

nehodné moudrého,

leč stydlivému jest údělem věčným,

soužiti se myšlenkou na odpověď.

Paris 1944

Inspirováno závěrem hry Saboteur... Kdo zná, ten ví, ostatní se doptají nebo koukají: https://youtu.be/jxaosp8Rk2o?t=1m22s

Pod sebou zář temné Paříže,

poslední z bohů,

ostatní padli,

Zmizeli ve francouzském kouzlu okamžiku,

oděni v černý umrlčí háv,

spaseni dlažbou před porážkou potupy,

Sám s poslední sklenkou,

na vrcholu věčného města,

Prohnat si hlavou kulku,

utonout ve světlech,

pohádka o čisté princezně končí se,

mizí v khaki,

mění se a tone ve špíně židovských krys...

Poslední Schnaps,

poslední pohled na záři severu,

kostky jsou vrženy,

Val mnohý z tanků ztekl.

Kovové tělo ozývá se,

melodie Marlen a pološílený smích mezi mrtvými,

vše je zničeno, vše pošlapáno...

In Walhölle Aufviedersehen!

O půl deváté

Kdysi dávno na střední, trochu rasistické, trochu pro někoho nekorektní, ale přiznejme si to, je to v nás ve všech... Neberte to moc vážně.

O půl deváté v jakémsi městě,

Ve městě u hranic s lidmi přes dvěstě,

uličky, ulice, domy i ten bulvár samojediný,

zejí dnes prázdnotou stálí, nestálí svědci doby.

Obloha bez mráčku a slunce kryje vady,

nízkost a špinavost, přízemnost lidí.

Ten krásný den kazí jen jeden mrak,

černý a špinavý, ano je to tak!

Poločas

V přestávce na oběd,

rozkládající se Éčky,

čekáme na osud,

sami tak nevděční,

jak odpad na podpal,

určeni k likvidaci,

pro rozpad v poločase,

jak uran radiací,

upáleni prací,